Sexuální objekt podle mého vkusu

Vědomí erotiky a sexuality je vždy ohromná výhoda pro umělce: je to jeden jasný okraj nebo osa – podle založení.

Dvě oblasti dosahují dokonalého erotického umění v prostředcích i záměru nebo lépe řečeno mají jen erotické umění: Indie v oblasti nahé erotiky a francouzské rokoko v oblasti erotiky oblečené – vlastně složité nahoty a složitého zahalení. Erotický ideál je podobný a stylizuje ženu do mohutných prsů, útlého pasu a mohutných kyčlí a zadku. Tyto dvě těžké hmoty spojené stonkem pasu mají v sobě ten dráždivý, mocný půvab.

Pikantnost je pojem, který se nedá vyjádřit jiným výrazem.
V pikantnosti jsou mimo podružné složky hlavně:
a/ lehké dráždění
b/ příslib
c/ narážky
d/ trochu zvrhlosti
e/ nezávaznost.

Pikantnost je výsledkem určité specializace. Objevuje se v rozvinuté kultuře.
Nedovedeme dobře posoudit, co bylo pikantní jindy nebo v jiných oblastech. Můžeme to jen uhadovat, ovšem na základě našeho erotismu. Při posuzování jiných ras je omyl pravděpodobný. Vyznáme se jen v Evropě, a to ještě v určitém časovém omezení na poslední, těžko časově přesně vymezitelnou dobu.
Pikantnost musí být samoúčelná, směřuje jen k tomu být pikantní, ostatní hodnoty včetně výtvarné se vytrácejí.
Řekl bych, že jasná pikantnost je až v 18. stol. Předtím jsou v tom stále ještě i jiné aspekty, případně přímo negativní proudy náboženské, morální, nebo přímo erotické a sexuální. Je tam vloženo něco, co jde za pouhou pikantnost, třeba i radost z pouhé pohlavnosti.
V 18. stol. jsou věci, u nichž je pikantnost už účelem. (Dokonce i ilustrace k pornografickým knihám jsou spíše pikantní a volí si náměty, kde se rozvine spíše pikantnost než zvrhlost.) Přetrvává ještě většinou výtvarná hodnota. Pak se pikantnost pohybuje čím dál víc k okraji umění, až se dostává mimo oblast výtvarnosti vůbec a ideální pro ni je fotka.
Protože pikantnost je přímo závislá na popisnosti, musela vznikat z umění. Například v expresionismu je možná erotika, sexualita i perverze, ale ne pikantnost.

Na druhé straně je pikantnost ještě pořád zveřejnitelná. Lze ji také charakterizovat jako ještě veřejně připustitelné množství dráždivosti v určitém tématu. Jen polechtá, ale neatakuje běžnou morálku; nejde tam, kde už je třeba naprosté soukromí.
Pikantnost přislazuje, zabaluje sexualitu do obalu z průsvitného karamelu. Tady vystupuje markantně její příslušnost ke kýči. Má v sobě také trochu voyeurství – nahlížení do částečně zakázaných prostorů – jen tak trochu, ne plný pohled.
Neexistuje nikdo, kdo by někde – a každý třeba jinde – neměl oblast kýče, tu touhu po věčné lásce bez manželství, po čase, který neutíká, po imaginární jistotě kýče, kde je oddech.

Pikantnost je jakýmsi kýčem v oblasti erotiky.

Každý sní o stavu bez nutnosti a závazků, čili touží po stavu bez tíže. Stav bez tíže je ideál.

Jak se vyvázat:
a/ opít se
b/ sedět před televizorem
c/ provádět to.

U umělce, kde tyto normy a zábrany bývají posunuty nebo překračovány, dochází ke kolizi
s divákem. Dochází k absurdní situaci. Divákovi nevadí erotičnost, která ho vzrušuje, ale vadí mu porušení soukromí při tom. Tajně si to rád prohlédne, ale výstava je pro něho veřejná záležitost, a cítí se vlastně dotčen, že je odkryt jeho zájem, který zveřejněním ztrácí požitkářskou intimitu a prostředí, kde nepůsobí stud.

Uvědomuji si, že všechno, co dělám, nemusí být umění. Rozsah zájmů, pokusů, výstřelků, dekalky, koláže (doporučuji erotické, perverzní). Po šedesáti už nemáme čas na „vážné věci“. Nastupuje svobodná tvorba – a velezajímavá hra.

Ve hře jsou objevy a svoboda, kterou si ve vážnosti netroufneme, kterých si pro rozum už nedovedeme všimnout.

Láká mě nekonečno a nevážno.

[1978]
má duše jásá, když dělám koláže

má duše jásá, když dělám koláže
ukažte umění, který to dokáže
když dělám umění, který se nemění
duše se namáhá
když dělám koláže, i když jsou pro vraha
duše se pobaví a zhmotní postavy
přitom si zajásá, když dělám koláže
ukažte umění, který to dokáže
duše se přikrčí
duše se promění, když není umění
pudy si jásají, když dělám koláže
málokdy umění tohleto dokáže