Petr Bařinka – VŠECHNO JE JINAK

Obrazy Petra Bařinky vycházejí ze světa komiksu, počítačových her, designu. Formou hry se ocitáme ve světě barev, tvarů, archetypů, stop a kódů, kde se v našich představách makrokosmos planet a sluncí setkává s mikrokosmem buněčných organismů a krystalických struktur a dokonalá estetika stroje s pocitem biologického růstu.

Co je realistické umění? Zachycuje něco skutečného? První abstraktní malíři věřili, že jejich obrazy jsou skutečnější než práce takzvaných realistů, odrážejících pouze nahodilý povrch věcí. Abstraktním uměním se tak chtěli dotknout skutečné podstaty věcí – zobrazit čas, prostor, pohyb, fyzické zákony, biologické struktury. Takové myšlenky nás napadají znovu u obrazů Petra Bařinky, i když v úplně jiném, hravém tónu komiksu, počítačových her, designu. Formou hry se ocitáme ve světě barev, tvarů, archetypů, stop a kódů, kde se v našich představách makrokosmos planet a sluncí setkává s mikrokosmem buněčných organismů a krystalických struktur a dokonalá estetika stroje s pocitem biologického růstu. Kresba, jež má jako medium tradičně odkrývat duši autora, je zde nahrazena jednotnou a předem danou linií, která s neosobní přesností grafického designu vykresluje dané tvary a struktury. Pocit exaktnosti však taje před našimi zraky, když zjistíme, že obrazy jsou ve skutečnosti ručně vyšívané a jejich struktura je jemnou a citlivě tkanou krajkou. Ptáme se tedy, co je dnes závěsný obraz. Možná právě mapuje interval, jak daleko od skutečnosti se umění pohybuje, aby v něm divák hledal a nalézal sám sebe tak, že zobrazené symboly, kódy a archetypy intuitivně dešifruje. Jelikož se tady však jedná o hru, hledání zároveň k ničemu nezavazuje, netíží, neomezuje. Jedinou skutečnou hranicí jsou pravidla hry. Dokud daná hra neskončí – jako v Game Over – kde reálný basketbalový koš symbolizuje nemožnost hry, protože je pro každý míč neprůchodně uzavřen. A je tak opět na divákovi, jak si s pocitem neskutečnosti skutečné hry poradí.

Karolina Dolanská