Josef Hampl

Josef Hampl je známý hlavně jako autor šitých koláží, v nichž uplatnil do té doby neobvyklé technické postupy. Kombinoval totiž šití na stroji s kresbou. Začínal však jako grafik a grafice se dlouhá léta věnoval. V mládí se přátelil s Vladimírem Boudníkem, byl jím zpočátku ovlivněn, ale vždy si hledal a nacházel vlastní cestu.

    Na přelomu padesátých a šedesátých let vytvářel aktivní a strukturální grafiku, která souvisela s mezinárodním proudem informelu. Od začátku zkoušel různé experimenty, vždy tvořil trochu jinak než ostatní. Rané strukturální listy vznikaly kombinováním otisků různých materiálů, nejen kovových desek, ale i textilií, struktur z písku fixovaných pryskyřicí. Objevil negativní tisk, při kterém nezatíral barvu jako při tisku z hloubky, ale naopak ji naválel jako při tisku z výšky.  Většinou tiskl jen malé náklady, říkal si totiž, že další listy můžou kdykoliv dotisknout, ale k tomu už pak nikdy nedošlo. Proto jsou velmi vzácné.

    Objevné jsou jeho dnes málo známé geometrické obrazy z šedesátých a počátku sedmdesátých let, v nichž se velmi časně přiblížil minimalismu a neokonstruktivismu. Stačily mu ty nejjednodušší geometrické tvary a několik barevných tónů. Některé se mohly z prvků různě skládat, takže byly svou základní myšlenkou velmi blízko (i když nezávisle) variabilům Radka Kratiny. Jejich principy autor do důsledků rozvíjel, jak to u něj ostatně bylo vždycky zvykem.

    V polovině šedesátých let vytvořil sérii listů, v nichž využil kresbu válečky. Prolínaly se tu struktury, ornamenty a gesta s promyšleným uspořádáním, které je pro jeho dílo příznačné, i když vždy obohacené náhodou. V roce 1967 se chystala jeho první výstava v Německu a tehdy v jeho ateliéru vznikla série planet kombinací frotáže a tisků z výšky ze struktur z průmyslových laků. Počátkem osmdesátých let došel k sérii linořezů, v nichž se zabýval jednoduchou geometrickou kompozicí. Jejich pravidelně řazené linie jistě souvisely s předešlými šitými kolážemi z ručních papírů, v nichž mu rovněž šlo o vyjádření přesného systému a navíc o přesahy mezi plochou a prostorovým řešením. 

    V roce 1983 dospěl k dalšímu experimentu, otiskoval rubovou stranu litografických kamenů a doplňoval ji perforováním papíru rádlem. Ze stejného roku pochází série, v níž kombinoval otisk rubové strany litografického kamene s minimalistickou kresbou tužkou, kdy opět náhodné tvary kontrastovaly s přesně řazenými čarami.  Josef Hampl někdy recykluje své staré grafiky, rozřezává je a v kolážích je přetavuje do nové podoby. Před několika lety se k nim vrátil tím způsobem, že rozřezal na proužky vlastní litografie. Ty pak systematicky sestavoval do autokoláží, v nichž řešil jejich různé uspořádání.

    Jednou z jeho dalších vlastních metod byl kontratyp, ve kterém využil princip monotypu Místo jediného otisku jich však vytvářel hned několik postupným zvyšováním tlaku lisu. Často řadí grafiky i koláže do cyklů, v nichž rozvíjí určitá témata, až jejich možnosti do důsledků vyčerpá. Celý život rád užíval netradiční materiály a nezvyklé prvky a dodnes vymýšlí vlastní postupy. Jeho dílo mělo vždy, ať tvořil grafické listy, obrazy, kresby či koláže, spíš grafický charakter. Nikdy se výrazněji nezabýval vztahy mezi barevnými odstíny, ale hlavně mezi liniemi, strukturami a druhy materiálů (různými druhy ručních papírů, kopíráků, textilií,...), nebo otisky z vrstev nalezených struktur vzniklých rozlitím laků. Své kompozice z rozřezaných či roztrhaných plakátů, kalendářů, pozvánek na výstavy či starých dopisů a obálek.

    Josef Hampl se zúčastnil mnoha mezinárodních výstav grafiky, například v Krakově, Lublani, Bilbau, Barceloně, Berlíně, Varně, Praze a na dalších místech a získal i mezinárodní ceny. Je výraznou osobností své generace, osobitým způsobem obohatil českou výtvarnou scénu od konce padesátých let až do své smrti, přispěl k celkovému vývoji svými originálními postupy v oblasti grafiky, koláže, kresby, malby a sochy, konceptuálními akcemi a instalacemi v přírodě a veřejném prostoru. Jeho tvorba je sice znalcům umění a odborníkům známá, ale přesto ještě není zdaleka doceněná. Naštěstí měl Josef Hampl (také zásluhou své ženy Hany) dobře zpracovanou dokumentaci a archiv své tvorby, takže bude možné sestavit a texty doplnit přehlednou knihu o jeho celoživotní tvorbě.

PhDr. Jiří Machalický.