František Gross

Výstava jednoho z nejvýznačnějších výtvarníků druhé poloviny 20. století se zaměřuje především na práce z let 60. a 70. Vytaveny jsou ale i díla z jeho působení ve Skupině 42. František Gross se narodil 19. 4. 1909 v Nové Pace. V roce 1927 odchází do Prahy, aby zde studoval Techniku, ale záhy přechází na UMPRUM do ateliéru Františka Kysely. Tam se potkává se svým přítelem z Nové Paky Ladislavem Zívrem a seznamuje se s Františkem Hudečkem. Odchod z UMPRUM v roce 1930 znamená pro všechny tři vykročení do samostatného uměleckého života, jenž byl nejprve ovlivňován kubismem a poté zejména díky Jindřichu Chalupeckému surrealismem. Poprvé vystavuje v roce 1931 s L. Zívrem v Nové Pace. Od roku 1936 se účastnil Zlínských salonů a od roku 1937 výstav v divadle E. F. Buriana, pro jehož D37 vytvořil oponu ke komornímu představení Jaroslava Seiferta. Ve čtyřicátých letech maluje hlavně košířskou periferii, zanedbané dvorky, opuštěné věci. Město se na jeho obrazech jeví jako organismus, v němž se existence lidí promítá do staveb a věcí, které vytvořili. Na výstavě je tato městská tematika zastoupena několika kresbami a obrazy. V listopadu 1942 stojí u zrodu pracovní skupiny (Blatný, Gross, Chalupecký, Kotalík, Kolář, Kotík, Lhoták, Míčko, Smetana, Zívr), pro níž se po skončení války ujme název Skupina 42. Po rozpadu skupiny se Fr. Gross společně s Fr. Hudečem a L. Zívrem stává členem skupiny Radar, která se zaměřila na výtvarnou analýzu technického charakteru civilizace. Z tohoto období se můžeme na výstavě setkat s množstvím nejrůznějších strojků, mechanismů, a fantaskních figur, které fascinovali Fr. Grosse po celý jeho život, tzn. až do roku 1985, kdy zemřel.