Emila Medková

18/10/2018–27/11/2018

Průřez tvorbou jedné z nejzajímavěších českých fotografek představí její fotografie od čtyřicátých do osmdesátých let. 

Tvorba Emily Medkové je bezprostředně spojena se surrealismem. Její nejranější díla jsou silně ovlivněna osobností Karla Teigeho a okruhu autorů s ním spojených. Vystavené soubory fotografií ze čtyřicátých let vytvářela často se svým manželem Mikulášem Medkem. Například soubor Stínohry z roku 1949 zachycuje stín Mikuláše Medka, jednou jako lučištníka, jindy jako žence. Na fotografii Vajíčko (1949) je zachycený Mikuláš Medek se zavřeným očima, poházený jehličím, v ústech tři brouky a na čele mu stojí vejce s odloupnutou skořápkou zjevující skleněné oko. Propojují se tak dva zásadní motivy autorčiných surrealistických fotografií – oko a vajíčko. Motiv oka můžeme najít i na fotografiích z cyklu Inkvizitoři z roku 1951 nebo Vítr (1948). Ve Větru Medková doplnila kus opotřebované jelenice skleněným okem a rozevlátou hřívou vlasů, čímž vytvořila portrét příznačné bytosti, jakéhosi fantoma větru.

Kromě surrealistických inscenovaných fotografií můžeme na výstavě nalézt i tzv. informelní fotografie, kterým se autorka začala systematicky věnovat od 60. let. Najdeme zde ukázky z cyklů Zvařeno z roku 1962 nebo Kulisy (1968). Výstavu uzavírá jedna z posledních autorčiných fotografii Fantom z roku 1982.

Na výstavě můžou návštěvníci vidět 80 originálních fotografií, mimo jiné i fotografii Čuček z roku 1975, která nebyla v minulosti ještě nikdy vystavena.

Pohledy do expozice

Virtuální prohlídka

vstup_a