černá / bílá

V letošním roce slaví Jiří Kolář nedožité sté narozeniny. Výstava v Galerii U Betlémské kaple připomíná jeho dílo cyklem koláží z roku 1963 – Pocta Baudelairovi. Druhým vystavujícím je Ivan Chatrný, který s Jiřím Kolářem vystavoval v 60. letech na výstavách Klubu konkrétistů. Vystavený soubor černo-bílých serigrafických koláží ukazuje blízkost tvorby obou autorů.

Ivan Chatrný 1928 – 1983

Práce Ivana Chatrného se hlásí do sféry užívání jazyka geometrie a neokonstruktivních způsobů práce, ale díky zvolené metodě v ní představují polohu velice osobitou. Většina autorů z těchto sfér se tehdy soustřeďovala na operace, které vedly k očekávatelným výsledkům, často vizualizovala procesy nejelementárnější (kombinatorika, dělení, adice), zatímco Ivanova řešení jsou morfologicky složitá a ze samotného díla neidentifikovatelná. Nemůžeme v nich najít žádné pravidlo skladby, můžeme v nich objevovat bohatství tvarových a syntaktických vazeb, přičemž nepochybujeme o tom, že umělec určitý způsob manipulace s výchozím materiálem zachoval beze zbytku. Mechanické operace tak dovolily vzniknout substrukturám a útvarům, na které "by byla lidská imaginace chudá". Velikost Chatrného díla je v tom, že dokázal najít metodu, jak tuto hranici lidských možností překročit (pro jiného umělce mohlo být takovým objevem třeba zapojení computeru, pro dalšího uplatnění přírodního procesu atd.). Ukázalo se, že jeho řešení je esteticky velice nosné, jeho výsledky samozřejmě bezvýhradně zůstávaly ve sféře geometrického umění, ale vnášely do ní nové tvarové a skladebné eventuality...
Jiří Valoch

Jiří Kolář 1914 - 2002

... Partitura pro auditivní báseň na jméno Baudelaire patří už mezi čisté koláže. Slovo Baudelaire, vysazené výraznou tiskařskou antikvou, je dekomponováno a destruováno trháním a řezáním snad všemi možnými způsoby, které dosud Kolář vynalezl – a z jeho částic jsou zkomponovány kolážované strany osnovy partitury, z nichž je každá jinak formálně pojednána, od punktuální metody přes seriální řazení a variace písmen až ke grafickým emblémům. V souvislostech Kolářova díla je to jedinečná a vysoce originální skladba, která opět, tentokrát v dosti rozlehlé a komplikované struktuře, počítá s aleatorickým momentem angažovanosti čtenáře — či spíše interpreta.
Jiří Padrta o souboru kolaží Pocta Baudelairovi