Vladislav Mirvald

Vladislav Mirvald se narodil 3.srpna 1921 v Zaluží u Mostu a zemřel 19.dubna 2003 v Lounech. Vladislav Mirvald byl český výtvarník, pedagog a fotograf, člen významné skupiny Křižovatka. Vladislav Mirvald byl jednou z klíčových osobností českého konstruktivního umění, osobitým malířem a vynálezcem nových výtvarných postupů a příslušníkem stále více ceněné generace 60. let. Pocházel ze Záluží u Mostu. V roce 1941 absolvoval lounské gymnázium. V letech 1941–1945 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství u profesorů Boudy, Lidického a Salcmana, obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Později studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích na pražské Pedagogické fakultě se do Loun vrátil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie. Zde působil s přestávkou let v letech 1960 – 1962, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, bezmála třicet let.

Ladislav Mirvald patří k protagonistům českého (neo)konstruktivního umění. Některé typy jeho realizací přímo vycházely z charakteristik kreslení, to platí o kaňkážích a o celém uchopení rýsování jako prostředku stavby výtvarného díla. Východiskem umělcova zaměření bylo poznání a praktické ověřování kubistické analýzy, její přehodnocení do autonomní struktury díla – první pozoruhodný konvolut kubistických kreseb (1941) – zaujme polaritou černé a bílé i diferencováním ploch kresebnými texturami.

Více než pětiletá kubistická praxe, k níž patří i malby a reliéfy, byla během studia postupně střídána soustředěním se na realistickou krajinomalbu, která se asi od roku 1954 proměnila v subjektivní, expresívní vodní krajiny.V roce 1961 začaly vznikat kaňkáže (jak je sám autor nazýval). V době, kdy se v českém prostředí uvažovalo především o možnostech informelu, představovaly jeho zásadní překonání a nalezení cesty k oné nové citlivosti, která přinášela jiné koncepce výtvarného díla, nesoustředěné na prezentaci autorského subjektu, ale naopak na jeho omezení ve prospěch jiných fenoménů, počínaje třeba racionálně kontrolovatelnou skladbou a konče vizualizovanými přírodními procesy.

Kaňkáže byly kresby tuší na namočeném nebo tenkou vrstvičkou vody pokrytém papíře, v jejich podobě se prolínal jednoduchý skladebný řád, většinou určovaný repetitivním řazením minimálních doteků, bodů či linií, individuálností každého doteku a uplatněním náhodných procesů, formujících detaily i větší substruktury.

Vztah řádu a náhody se stal ( v českém umění asi poprvé ) tématem díla. Neintencionální průběh jeho vzniku se uplatnil i při zmrazování vody s tušovým záznamem, akcent na řád se projevil konfrontací s další vrstvou – rýsovanými grafémy, chápanými v lettristickém smyslu jako komunikační i estetická kvalita. Rok 1963byl určujícím pro celé další výtvarníkovo dílo – tehdy začal užívat rýsování, tématem se stala konstrukce, určující vztahy mezi geometricky vymezenými plochami, konstantou je jejich formování z černých a bílých plošek. Mirvalda nezajímalo optické působení, ale možnost artikulovat konstrukci tímto střídáním pozitivu a negativu podle jasného pravidla.

V letech 1966–1967 začíná zkoumat kruhové struktury, z nichž se odvíjejí cylindrické aperspektivy a cylindrická moiré, později pak undulační válce (od roku 1979), implikující paralelnost k organické morfologii (ta se pak manifestovala při užití Rombergovy křivky jako osy válců). Umělcův soustavný výzkum byl roku 1995 obohacen o nové téma – cylindrické plochy s jejich paradoxním setkáním v jedné rovině. Dílo Vladislava Mirvalda je jistě výpovědí o estetických možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti vnímání plochy jako prostoru, o této zásadní paradoxnosti lidské percepce. Znejisťuje naši zkušenost a vede nás k diskursu o vnímání samotném. Tak se stávají esteticky velice nosné kreace zároveň něčím podvratným, podněty pro mysl, zpochybňujícími právě to, co považujeme za samozřejmé.