Vladimír Merta

1957

Výrazná osobnost akčního umění 80.let, a nynější představitel ateliéru Environment konceptuální tvorby FaVU VUT v Brně, Vladimír Merta, se dnes věnuje především malbě. Po performancích v krajině a jejich záznamech na počátku 90.let vystavoval prostorově pojaté obrazy, objekty a instalace, v nichž propojoval přírodní a civilizační symboly v kombinaci tradičních a netradičních materiálů, typických a atypických prvků. Podroboval analýze jak archetypy přirozeného světa, tak i schémata virtuálního vnímání. Například vytvořil skulpturální objekt Veřejná geometrie (1991), šibenici, jež byla vyrobena z prken přírodního kmene stromu, s běžícím monoskopem prázdné televizní obrazovky. S tím souvisela i série obrazů‚ a la Piet Mondrian, s geometrickou kompozicí materiálů dřeva, malby a kůže, nazvaná Horká geometrie, či další prostorové instalace, např. v sestavě telefonických aparátů na pařezech stromů - Porcovaný topol, roubovaný (1992), mezi nimiž se dalo komunikovat. O několik let později nahradil v kompozici obrazu živé dřevo kamenem fosilií, na ploše s půdorysem chrámu=templu (Kámen správné chvíle, 1999). Pak realizoval akci se stromem „plovoucím“proti proudu řeky Vltavy k muzeu Sovových mlýnů v Praze pod názvem Imigrant, jako vzpomínku na povodně v roce 2002. Tento objekt byl nejprve vystaven v Karlínské štípárně na výstavě Jisté stopy: dialog Los Angeles – Praha v roce 2004, pak teprve instalován do plenéru parku na Kampě. Velká Mertova výstava v Galerii kritiků v roce 2009 představila pod názvem ErRors jeho kompaktní cyklus velkoformátových obrazů, nazvaných původně Watching Spirit pro prezentaci v USA, jež kombinují malířské a mediální vidění v jakýchsi „poruchových“ TV obrazech. Jejich zrnitost, rozostřenost a pointilismus se zakládají na vyjádření optických zdrojů světelné emanace za TV obrazovkou, odkud vzniká i vize mediální. Po analytickém průniku do tohoto světa pomocí fotografie, Merta převedl své vizuální technické objevy na plátno, dotykem štětce i bezdotykově, cákáním barvy pomocí velkých štětců na plátno, a instaloval tyto obrazy jako TV přijímače ve veřejném prostoru. Demýtizoval jejich motivy tak, aby nás obrazy vrátily přirozenému vnímání malby. V roce 2010 se Merta věnoval v reminiscenci na své Kresby větrem z konce 80. let abstraktním obrazům Malby větrem, malovaným rovněž bezdotykově akrylem pomocí štětce, umístěného na kovovém nosiči a pohybujícího se samovolně po plátně nárazy větru. Tyto obrazy prezentoval na své poslední výstavě v Muzeu Jindřichova Hradce. Upozornil tím na syntézu svého přírodního a malířského vidění, v umění i v oblasti kulturní ekologie.

text: Vlasta Čiháková Noshiro