Vladimír Kokolia

Vladimír Kokolia  se narodil 27. listopadu 1956 v  Brně. Kokolia je významný současný český malíř, grafik a kreslíř. Jeho umělecká aktivita je velmi široká, je i básníkem a textařem. V letech 1984 - 1997 působil jako zpěvák brněnské skupiny E, patřící svého času k absolutní špičce české alternativní a undergroundové hudby. Vladimír Kokolia vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1992 je na AVU v Praze vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Mnoho let se věnuje cvičení stylu Čchen tchaj-ťi čchüan, na FaVU v tomto smyslu vyučoval předmět Stání před stojanem.

Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1990.

Vladimír Kokolia je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Ovládá olejomalbu, malbu akrylem, kvaš, temperové malby, akvarel, perokresbu, kresbu tužkou, uhlem a rudkou, lavírovanou kresbu, pastel, linoryt, suchou jehlu, litografii, fotografii i sken a digitální obraz. Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá - od figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní. Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším.

V díle Vladimíra Kokolii dominuje snaha o průnik do podstaty světa, který ho obklopuje, s důrazem na úlohu lidského jedince v něm. A s jistotou lze říci, že jeho pohled není tvoru jménem „člověk“ nakloněn. Kokoliovy perokresby i malířská díla, která tvořil především v osmdesátých a počátku devadesátých let lze charakterizovat jako výsměch pošetilosti, malosti a slepoty lidského individua, neschopného svým viděním přesáhnout hranice, v nichž je uvězněn, individua, které se samo do vězení svého pohodlného myšlenkového schématu uvrhává a tragikomicky pracuje na zániku sebe sama, a to nikoli jenom na zániku své fyzické, ale především duchovní existence, kterou neuznává, neboť jí nenachází ve své výbavě, ani na prodejních pultech. Tyto práce jsou charakteristické jak nápaditostí motivů, tak schopností vyjádřit myšlenku v geniálně působivé zkratce. Jsou velmi ostrou, břitkým vtipem nabitou, kritikou antropocentrismu a solipsismu postmoderního člověka, ignorujícího ať již z vlastní neochoty či neschopnosti vše, co jej přesahuje a bláhově spočívajícího na banální realitě světa, který mu nikdy nemůže být odpovědí. Kokoliův pohled však není jen prostým výsměchem, parodií či karikaturou temných stránek lidství. Jakkoli technika a způsob vyjádření jsou naprosto odlišné, nelze si v těchto souvislostech neuvědomit paralelu mezi současným Kokoliou a dávno minulým Breughelem. Získáváme přesvědčivý dojem o tom, že podstata člověka se nemění a jeho zásadní problémy zůstávají identické po celou jeho historii bez ohledu na technický pokrok, který jej přesvědčuje o jeho vlastní výjimečnosti. Pokora moudrosti Sokratova typu (Scio, ne nihil scio) je postmodernímu člověku neznámá.

Pro tematickou hloubku, nápaditost zpracování, způsob vyjádření myšlenky, originalitu projevu a uměleckou ryzost lze Vladimíra Kokoliu považovat za jednoho z nejvýznamnějších současných českých umělců, přesahujícího hranice naší země

Zdroj: Wikipedia

foto: Jindřich Nosek

CC BY-SA 4.0