Václav Tikal

Václav Tikal se narodil 24. prosince 1906 v obci Ptenín a zemřel 26. listopadu 1965 v Praze. Václav Tikal  byl částečně autodidakt a nedělní malíř,  od roku 1937 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze do jejího zavření za války. Václav Tikal patří mezi přední představitele poválečného českého surrealismu.

Václav Tikal je jedinou osobností generační mezihry českého surrealismu, k němuž se dostal ve své tvorbě až později, za války. Svou mentalitou i výtvarným projevem ho lze řadit k romantikům – krajinářům, krajina je pro něj stav duše. Na pozadí krajin se mu promítají kruté výjevy i fragmenty lidským těl, v období války a po ní. V jeho dílech dominuje lyrismus a nostalgie po zázračném. Tikalovi jsou surrealistickými vzory Salvator Dalí a Georgio de Chiriko. Uprostřed války patří do skupiny, která se utvoří kolem sborníku Roztrhané panenky, když se seznamuje s Karlem Teigem a dalšími surrealisty. Po válce ve změněném složení pokračuje skupina pod názvem Ra, do roku 1948 oficiálně poté ilegálně. Když umírá Karel Teige je Tikal natolik otřesen, že se ztahuje do ústraní a přestává na několik let skoro malovat. Věnuje se designu keramiky a porcelánu. Vrátí se ke skupině až v roce 1958, kdy se sekupuje kolem sborníků Objekt. V Tikalově tvorbě se objevuje tápání, nové hledání a vyrovnávání se s abstrakcí. Využíval jak imaginativní tak i konstruktivní prvky, organicky propojoval geometrii i přírodní prvky. V závěru života se Václav Tikal dočkal obecného uznání a ocenění svého díla na řadě samostatných výstav i začleňováním svých prací do přehlídek moderního českého umění na domácí i mezinárodní scéně. Od roku 1964 byl spolu se Zdeňkem Lotencem a Josefem Istlerem členem mezinárodního hnutí Phases.

foto: Karel Kuklík

CC BY-SA 4.0