Václav Špála

Václav Špála

1885 – 1946

Václav Špála byl český malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění.

Narodil se 24. 8. 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1908 Akademii výtvarných umění (dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“).

Na začátku jeho tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu.

V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923 (později v návratech ke starším dílům). Motiv můžeme hledat v jeho vzpomínkách z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. V témže roce se v Paříži setkal s kubismem a jeho další tvorba byla tímto střetem silně ovlivněna.

- Pod stromem (1911)
- Koupání (1912) – samostatné rozpracování pravé části obrazu Pod stromem
- Venkovanka (1912)
- Tři pradleny (1913) – analytický kubismus, chladná kombinace červené a fialové
- Duha II (Procitnutí) (1913) – nejabstraktnější
- Píseň venkova (1914–1915)
- Píseň jara (1915)

Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes.

Po roce 1923 začal hledat nové téma a maluje krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období (až do roku 1926).

- Údolí Sázavy (1922)
- Na Berounce u Srbska (1925)
- Přístav v Marseille (1926)

Vrcholem jeho malování přírody je však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu. Malování přírody – jak sám říkal – využíval k vyjádření sebe sama

- Dřevěný most přes Orlici u Potštejna (1928)
- Na Otavě (1929)
- Na Otavě (1930)

Po roce 1930 se uchýlil k méně osobité, honosnější malbě kytic a zátiší.

V roce 1945 získal čestný titul národní umělec.

Zemřel 13. 5. 1946 ve věku 60. let v Praze.