Roman Franta
1962
Jenom láska byl název výstavy Romana Franty ve státní galerii zámku Klenová u Klatov. Charakterizuje umělcův postoj ke světu a k lidem, ale významovou a obsahovou mnohovrtevnatost jeho obrazů lze touto metaforou vyjádřit stěží.
Jeho základní prameny a východiska tvorby jsou pop art, rocková hudební scéna 2. pol. 20. stol., nová malba 80. let a konceptuální přístup k malbě ovlivňující její konečnou podobu. Pracovní názvy jednotlivých obrazových sérií (Beatles, Brouci, Struktury, P-ZOO, Portréty, Freudovy sny atd.) zároveň označují časově jednotlivé periody jeho práce a života.
Například brazová série „ 21 Ježíšů“ prezentačně koexistuje se sériemi „Brouků“ a „Struktur“, což může být pro konzervativního diváka jistý hlavolam. Roman Franta ale nikdy nesplňoval učebnicově zažitou představu umělce majícího jedinou a neopakovatelnou formu (mimochodem má nejenom akademické, ale i technické vzdělání). Hlavy Kristů, připomínající svou barevností hippies s nápisy a slogany nejrůznější provinience, jako třeba firemního „Jsme team“ až po introspespektivní „To je mi líto“, by mohly být vizuálním komentářem ke generační vzpouře ve svobodném západním světě 60. let. Mají blízko k protestu naplněným touhou po svobodě, ale malovaným s odstupem a jistým přehodnocením. V barevnosti vytváří obrazovou paralelu k „Broukům“, ačkoliv brouci jsou zakomponováni v geometrickém obrazovém prostoru s jemně přiznaným étosem v pozadí. Podobně bychom mohli uvažovat i o dalších cyklech. Freudových snech s výrazným sexuálním podtextem, Portrétech nebo P-ZOO mající zeměpisné a politické konotace.
Jak lze tedy chápat hlavní smysl Frantových obrazů? Je zřejmé, že koncepčně pracuje v několika rovinách. Od iluzivně detailní malby (pop art) až po ležérní malířský projev (bed paiting). Od informací v podobě dokumentů, ať už osobních nebo mediálních, po práci s abstraktní a geometrickou kompozicí. Je schopen přijímat více podnětů, přehodnocovat a intelektuálně je zpracovávat. Svět událostí je, zdá se, pro Romana Frantu jen moře faktů a žádné z nich nedává zásadní a privilegovanou důležitost vědom si zároveň jejich váhy a významu. Jsou často jen vědomou motivací jeho děl, kterým ale předchází prvotní a zásadní impulz, jež čím dál zřetelněji vystupuje z umělcova podvědomí a nabývá konkrétních tvarů.
Je těžké hledat obsahový smysl jako esenci individuální umělecké výpovědi. Nejde tak ani o soukromě zaměřenou otázku jako spíše obecný znak či prvek charakterizující jednu z podob současného umění. Ani umělecký vývoj neprobíhá kontinuálně, ale ve skocích nebo dokonce klikaticích. K nejsilnějším momentům celé umělcovy retrospektivy patří jeho barevné kompozice z posledního let, ve kterých např. spojuje abstraktní geometrii barevných čtverců s těly brouků. Jsou symbolickým obrazem reálné architektury a lidských těl. Působí klidně, vyváženě, harmonicky. Formálně jsou spojnicí moderny se současnou malbou, obsahově zakotveny v přítomnosti. Jsou civilní a zároveň osudové. Jako by byly pouhou metaforou smyslu, kterého se snažíme dopátrat mezi řádky právě přečtené knihy.
Bylo by zjednodušující spojovat malířskou tvorbu Romana Franty pouze s jeho charakteristickým uměleckým logem v podobě znaku brouka. Jiné obrazové série jako např. Soukromá zátiší, Freudovy sny nebo P-ZOO jsou toho důkazem. Geometrie kruhů, diagonál a čtverců jsou ale spjaty právě s obrazy brouků. Zdá se, že čtverec broukovi prospívá. Svým způsobem symbolicky reprezentuje umělcův vývoj posledních let. Vývoj, který směřuje od estetických a barevných experimentů k větší oproštěnosti a jednoduchosti. Od příběhů obrazových forem odehrávajících se v intelektuálně vymezeném obrazovém prostoru zpět k obrazu, jehož forma reprezentuje lidský příběh skutečný.
Miroslav Pesch
foto: Michal Sváček
