Petr Veselý
1953
- Petr Veselý (1953) se vyjadřuje především skrze malbu a kresbu. Pracuje však také s objekty a v jeho tvorbě má své důležité místo i textový a básnický projev. Po většinu života působí na brněnské scéně, kde je činný nejen jako výtvarný umělec, ale také jako básník a pedagog. V současnosti je vedoucím oboru Malířství na Střední škole umění a designu v Brně a v letech 2002-2007 byl například také vedoucím ateliéru Malířství I. na Fakultě výtvarných umění VUT tamtéž. Jeho pedagogické působení a oblíbenost nejen mezi studenty pak dokazuje jeho jistě nemalý vliv na vývoj mnoha mladých umělců, ale také obecně na svět současné malby a výtvarného umění. Sám vystudoval na brněnské Střední umělecko- průmyslové škole a poté pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru krajinářského a figurativního malířství prof. Jana Smetany. Prostředí a studium na AVU mu přineslo nejen možnost intenzivní práce a osvojení si malířských technik, ale především důležitá setkání, která také ovlivnila vývoj jeho tvorby. V polovině 80. let se stává členem umělecké skupiny Tovaryšstvo malířské spolu s Vladimírem Kokoliou, Petrem Kvíčalou a Janem Steklíkem. Přesto, že má práce každého z nich jiný charakter, to, co je spojuje, je především důraz na malířskou matérii, plošnost a odpoutávání se od figury. V tvorbě Petra Veselého je toto oprošťování se od figury zřejmé a na některých obrazech se objevuje pouze čistá monochromní plocha. Přesto je zde vždy velmi výrazná a silná vazba na skutečnost, na materiál jako je dřevo či papír nebo na předměty, které jsou běžnou součástí našeho života.Podobně jako s malbou nebo kresbou pracuje Petr Veselý také s textem, který vkládá na plátno v podobě slov, vlastních úvah, básní nebo citací oblíbených básníků. Zde si můžeme připomenout jeho série textových kreseb, ve kterých rozpracovává a variuje různé možnosti práce s textem jako s výtvarným prostředkem. Slova se zde ale většinou neodpoutávají od svých sémiotických významů a tak je možné jakési dvojí čtení jako soubor linií a čar se svou kompozicí a výtvarnou strukturou nebo jako báseň či úvahu rozprostřenou na papíře nebo na plátně. Objevují se zde také koláže, kdy autor lepí na plátno útržky novinových textů, které vytváří konečný tvar „kresby“. Podoba písma, způsob jeho vložení na plochu, jeho velikost a hustota pak souzní s obsahem slov a vět. V některých případech se také písmo ztrácí ve spleti čar nebo skvrn, rozpadá se nebo se vpíjí do materiálu. Text se proměňuje v texturu kresby a hranice mezi nimi ztrácí na zřetelnosti.O způsobu Veselého uvažování nám něco napoví také názvy jednotlivých cyklů maleb, kreseb či objektů jako jsou Formáty, Fragmenty, Vrstvy nebo Pokoje, Stropy, Dveře. Odkazují k zanícenému zkoumání svého bezprostředního okolí, vázanost na místo, hluboké zaměření na jednotlivý prvek a na tvar zredukovaný na svou základní podstatu. Tomu pak odpovídá také autorovo užívání barev omezující se převážně na kombinace bělob, šedí a černí. V některých případech se v malbě objeví například sytě červená zdůrazňující určitou formu nebo tvar, která v sobě nese také symbolický význam. Sám pak svou práci nazývá zaostřováním, kdy se jako fotograf zaměřuje na jednotlivý fragment skutečnosti, ale také na význam a obsah tohoto fragmentu, což mu umožňuje právě malba. S její pomocí podtrhává povahu předmětu nebo vlastnosti materiálu, jejich místo v prostoru a v lidském životě, ale také na ně otevírá jiný hlubší pohled, který v sobě obsahuje až duchovní rozměr. Mezi náměty, které se na jeho obrazech opakují, patří například dveře, jejich orámování, rozestlaná postel, plechová vana, pohled do pokoje zredukovaný na základní obrysy a linie nebo vrstvy a struktury různých materiálů přenesené na plátno. Podle Jiřího Valocha Veselý lyricky přehodnocuje zobrazené a předkládá tím jakési poselství věcí. Tyto věci pak neobjevují pouze v malbě, ale často je také fyzicky použije a vnese do své práce. Tímto přenášením, doslovnou citací a fyzickou přítomností věcí a materiálů se také dostává k vytváření objektů.Významy toho, co je malba, kresba či objekt se v jeho díle často stírají a stávají se nedefinovatelnými. Dveře jsou namalovány a zavěšeny jako nástěnný obraz, kresba na papíře je protržena a odkrývá povrch dřeva pod ní. Mezi Veselého objekty můžeme zařadit většinu jeho práce se dřevem, dřevěnými prkny či destičkami, které skládá na sebe, stlouká je dohromady, nechává je opřít o zeď nebo je postaví do prostoru. To nám také může připomenout některou tvorbu uměleckého hnutí 60. let Arte Povera. Veselého práce jsou ale v dobrém slova smyslu prostší, jejich charakter a působení je jiné a to především kvůli sepětí s místem, tedy s českým kulturním prostředím a přírodou. Velký vliv má na jeho tvorbu především prostor bývalé kovárny v Brně-Jundrově, ve které žije spolu s minulostí a památkou svých předků a po kterém také nazval svou sbírku básní Jundrov. Uvědomování si atmosféry a paměti místa pak sám považuje za hlavní téma, které ho doprovází celý život.
- Alžběta Cibulková, 2015
- foto: Alena Blažejovská
