Naděžda Plíšková

Naděžda Plíšková byla česká grafička, keramička, autorka sochařských objektů a básnířka. Studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze  a na Akademii výtvarných umění v Praze. Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše.

Naděžda Plíšková vzbudila pozornost již svými bravurními kresbami a grafickými listy na skupinových výstavách mladých výtvarníků počátkem 60. let 20. stol. Její tvorba působí dodnes aktuálně, ačkoliv náměty jejích nejznámějších děl reflektují stav společnosti před rokem 1970. Projevuje se v nich její pronikavá inteligence, živý smysl pro humor a ostrou ironii i vyjádření absurdity specifických životních situací.

V sedmdesátých letech tematizovala spíše než konzum českou pivní kulturu (10 pánů a 1 dáma, 1971) a ztvárňovala symboly socialistické každodennosti, poznamenané omezenou nabídkou. Ironizovala také proklamované sociální jistoty a určitou životní úroveň, které občanům nabízel normalizační režim výměnou za rezignaci na řešení věcí veřejných (Knedlík základ rodiny, 1982). Podle Petra Rezka nelze dílo Plíškové klást do souvislosti s pop-artem, protože jeho rovina kritičnosti i ironie toto zařazení popírá.

Naďa Plíšková pracovala v grafice tradičními technickými prostředky (převážně suchou jehlou a leptem), ale s netradičním viděním skutečnosti. Jindřich Chalupecký označuje její vnímání reality jako lyrický sarkasmus.

zdroj: wikipedia.org

foto: Hana Hamplová