Milan Nápravník

Absolvoval gymnázium v roce 1950 a Akademii múzických umění v Praze, obor filmové dramaturgie, v roce 1957. Od roku 1947 píše surrealistické básně a texty, v roce 1949 se seznamuje s Karlem Teigem, v roce 1954 se připojuje k pražské surrealistické skupině, která pracuje v ilegalitě a je stíhána nejenom zákazem publikací a výstav, ale i policejní represí. V padesátých letech píše velkou řadu básnických textů v próze, uveřejněných z části v jediné knize veřejně vydané za totalitního režimu v Československu - Moták (Čs. spisovatel, 1969) .

Během první poloviny šedesátých let organizuje dvě legendární představení soudobé surrealistické poezie v klubu výtvarných umělců Mánes. V roce 1968 odchází do exilu a spojule se v Paříži s mezinárodním surrealistickým hnutím. Současně s básnickou tvorbou píše také eseje a teoretické stati. V cizině se věnuje kromě básnické a teoretické i výtvarné činnosti (obrazy, sochy, výtvarné objekty, fotografie). V roce 1978 organizuje v západoněmeckém městě Bochumi rozsáhlou mezinárodní výstavu surrealistického a parasurrealistického umění, jíž se účastnil několik desítek výtvarníků z celého světa.

Se svými obrazy, objekty a fotografiemi se účastní řady mezinárodních výstav v Německu, ve Francii, Itálii, Anglii, v Portugalsku, Kanadě a ve Spojených státech. Koncem sedmdesátých let objevuje fotografickou techniku, kterou nazývá inverzáží. 

Po roce 1989 vycházejí v Československu a posléze v České republice dvě jeho knihy próz a básní NA BŘEHU a BÁSNĚ, NÁVĚŠTÍ A POHYBY (Atlantis, 1992, 1994).