Karel Nepraš

Karel Nepraš

1932 – 2002

Karel Nepraš se narodil 2. dubna 1932 a zemřel 5. dubna 2002. Nepraš byl osobitý český sochař a výtvarník. Karel Nepraš vystudoval v letech 1952–1957 Akademii výtvarných umění v Praze. Nejprve pracoval jako kreslíř a ilustrátor, ale od konce 60.let 20. století začala převažovat jeho sochařská tvorba. Používal netradiční materiály - často instalatérské trubky, ale např. i umyvadla nebo záchodové mísy. Pro své politické postoje v době Pražského jara nesměl až do Sametové revoluce v roce 1989 vystavovat. Po ní se však stal uznávaným umělcem a v roce 1991 nastoupil do Akademie výtvarných umění jako profesor.
Karel Nepraš byl velmi rozmanitou osobností, poznali jsme ho jako vynikajícího sochaře, kreslíře, ilustrátora, jako profesora AVU v Praze a jako zábavného společníka a nevyměnitelného přítele a zcela bezpochyby se řadí k průkopníkům českého moderního umění. Hustou mlhou socializmu se pan Nepraš skutečně bravurně prokrájel a začal vytvářet humoristické kresby a grafiky, které poté přešly v sochařská díla. Zatímco Fontána Marcela Duchampa obletěla takřka celý svět, kompozice Neprašových pisoárů na mezinárodní výstavě keramické tvorby nejsou tak obdivovány jako jeho jiné sochy.
Pro svou tvorbu si Nepraš vybral zcela netradiční materiály. Mít to umělecké cítění a představit si pod kouskem rezavějící trubky součást lidského těla, to se poštěstí opravdu jen málokomu. Jedním z mála, byl právě náš sochař. K tvorbě svých soch používal materiály jako vodovodní baterie, trubky, umyvadla, dráty, závitníky a podobně. Pokud mu některá součástka chyběla nebo s ní nebyl spokojen, odlil si svoji vlastní. K takto vyrobeným sochám patří kupříkladu série nazvaná „Dialog“, která je tvořena buď z pohyblivých, nebo stálých součástek. Tato díla byla bezpochyby vrcholem české materiálové abstrakce. Ve výrazném červeném zabarvení většiny těchto soch můžeme najít symboliku socialismu a zesilující účinek agresivity, i když autor sám to zřejmě ani nezamýšlel.
Kupříkladu Malostránské náměstí v Praze se může pyšnit hned 27 skulpturami, které symbolizují právě 27 českých pánů, kteří byli popraveni v budově, před níž stojí a stovky kolemjdoucích vedle nich projde denně bez povšimnutí. Poslední, asi největší a nejznámější Neprašovou zakázkou byl pomník Jaroslava Haška. Ten hovoří opět v Neprašovském duchu, zachoval si svoji vážnost jezdeckého pomníku a zároveň do něj vdechl zcela moderní až futuristickou kompozici. Jeho díly se mohou pyšnit i další světové instituce jako například pařížské Muzeum moderního umění, washingtonská Kongresová knihovna či Národní galerie v Praze.
Zdroje: NEPRAŠ, Karel. Karel Nepraš a přátelé. Zlín; 2007. ISBN: 978-80-85052-71-8.