Karel Malich

Karel Malich

1924

Karel Malich po studiu kreslení a estetiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945-49 navštěvoval také Akademii výtvarných umění, kterou zakončil roku 1953 v ateliéru Vladimíra Silovského. V roce 1990 byl na této škole jmenován profesorem. Malich se v roce 1963 stal členem skupiny Proměna a Křižovatka.
Počáteční tvorbu ovlivnil realismus, v němž se projevovaly vlivy postimpresionismu a později také fauvismu, ale již od roku 1960 je poznamenán tehdejší silnou vlnou abstrakce (Bílé krajiny, Lávová krajina). Prováděné koláže jej přivedly až k výraznému plastickému zpracování obrazů, majících charakter reliéfů (Černý reliéf, Bílý reliéf, 1963); vytvářel však i volnou plastiku (Černobílá plastika, 1964). Rok 1976 přináší zlom v tvorbě a vznik nejzávažnějších autorových děl, charakterizovaných především prostorovými plastikami Ještě jedno pivo, prosím. Také další plastiky vznikaly obdobným způsobem, kde hlavním prvkem je drát (Pozoruji oblohu). Takřka ve stejné době vznikají i malby odrážející autorův výjimečný zážitek (Vnitřní světlo, 1977; Viděl jsem trhlinu v prostoru, 1979; Já a ten jehož potkávám, 1976-80). Do této série patřící plastika Krajina s věčnem (1979-85) patří k nejdůležitějším českým plastikám své doby.
Karel Malich patří k nejuznávanějším klasikům české výtvarné scény. V současné době je znám především svými koloristickými pastely a drátěnými objekty. Na počátku jeho tvorby, která spadá do přelomu 40. a 50. let, stojí krajinomalba z oblasti jeho rodných Holic. Malichův výtvarný projev se postupem času stále více abstrahoval a geometrizoval. Začal pracovat s monochromními plochami, jeho práce nereflektovaly vnější realitu. V šedesátých letech se zabýval kolážemi, které ho dovedly k reliéfům a také k prostorovým plastikám. Vznikaly první prostorové modely mraků, drátěné třírozměrné kompozice, které si bez ohledu na inspiraci přírodou uchovávají vlastní technický i magický charakter. Jeho prostorové plastiky se postupně dramaticky zahušťují, struktury drátů se podobají vesmírným siločarám. Do objektu Vnitřní světlo vtělil Malich svůj hluboký zážitek, který popisuje jako spatření světla v sobě a jenž ovlivnil jeho další tvorbu. Malich se intenzivně zabýval uvažováním o vlastním systému vidění; svůj zvnitřnělý kosmos vnímá zároveň zvnitřku i zvnějšku a dělá si o tom také písemné záznamy. Mezi jeho výjimečné práce patří například plastika Viděl jsem trhlinu v prostoru nebo Pootočil jsem hlavu; za jednu z nejdůležitějších plastik českého umění 20. století označují teoretici práci Krajina s věčnem z let 1979-83. Své světelné zážitky zaznamenává ve výjimečných pastelech a kvaších, které barevně doslova září. Galerie Zdeněk Sklenář vydala v roce 2007 exkluzivní monografii Karla Malicha s textem Karla Srpa. V roce 2005 vydalo Vědecko-výzkumné pracoviště AVU speciální publikaci Karel Malich / Dráty.