Josef Žáček

Josef Žáček

1951

Stmívání, tma a svítání a skrze to svítání prozření, jež probleskuje záblesky naděje.

Cesta ztracená v tmách, nad nimiž věje vítr, a ty hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud věje a kam.

Malby Josefa Žáčka jsou religiózní. V současné malbě (po kruté postmoderní epoše) je zdánlivě možné všechno. Dokonce i to, že přestává byt malbou. To není Žáčkův případ.

S podivnou tichou a sebranou urputností, ne snad opovrhující, ale nezabývající se současnými trendy, maluje ptáky, beránky, imaginární portréty evangelistů, imaginárně roztavené portréty duchovních bojovníků proti globalizaci či zglajchšaltování, chcete-li, i květy Apaté, bohyně klamu.

Současní čeští malíři kupodivu nenavazují na české gotické obrazy. Jako by Bůh kamsi zmizel, jako by hon za klamavými hodnotami překonal a zahubil věrnost, čistotu, víru, naději a lásku.

Ty, kteří je hubí, zobrazuje Žáček ve svých malbách šelem: temně v temné tmě, s vyceněnýma očima, z nichž čiší hrůza. Na opačné straně duchovního spektra jsou transcendentní obrazy ptáků, zaplňující nebe naší naděje. Jsou tam i imaginární portréty čistých lidí, takzvaných teroristů: obličeje rozpuštěné v síti tak jemné, že jemnější nic být nemůže. Rozpraskaná struktura starého světa, v jehož sítích uvízli ti, již se ji pokusili změnit.

Žáček je gotický malíř současné doby. Své obrazy komponuje tak, aby se upínaly k Bohu. Nikoliv postmoderna, ani avantgarda, ale usebraná práce na vinici Páně. Jeho ptáci jsou symboly čehosi, snad andělů, co nás nadnášejí nad naše strastiplné pozemské putování.

Po Mikuláši Medkovi a Robertu Piesenovi je tady opět malíř niterné spirituality. Téměř monochrom, do něhož ztlumil svoji malbu, soustřed'uje pozornost a vnímavost pozorovatele jaksi dovnitř obrazu - za jeho ikonografický povrch. Nicméně nesmírně důležité je, jaká malba na tom povrchu ulpívá. Symbol sám o sobě není ničím, pokud v nás nerozechvěje touhu porozumět mu.

Josef Žáček je však bytostný malíř, nikoliv ilustrátor idejí ani apologeta víry a naděje. Ty jsou uloženy hlouběji, paradoxně těsně pod tence natřeným plátnem.

A pokud jde o percepci Žáčkových obrazů: Oscar Wilde napsal v předmluvě k Obrazu Doriana Graye: ,,Veškeré umění je povrch a symbol zároveň. Ti, kteří jdou pod tento povrch, činí to na vlastní nebezpečí. Ti, kteří čtou symboly, činí to rovněž na vlastní nebezpečí."

text: Ivan M. Jirous

foto: Ala.Mihai 

CC BY-SA 4.0