Josef Čapek

Josef Čapek

1887 – 1945

Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově a zemřel mezi 13. a 15. dubnem 1945 dubnem v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Čapek byl český malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor. Autor slova „robot“.

Byl spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců, poté člen Spolku výtvarných umělců Mánes, s kterou se rozešel aby pak působil ve skupině Tvrdošíjných.

Jako jevištní výtvarník spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a s Městským divadlem na Vinohradech.

Začínal jako redaktor Národních listů, později (1921–1939) byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách. Mimo to působil jako redaktor v několika časopisech zabývajících se výtvarným uměním Umělecký měsíčník, Volné směry. Působil i jako karikaturista a knižní grafik. 6. února 1919 vyšlo v časopisu Červen Pásmo G. Apollinaira v překladu Karla Čapka s jeho 12 linoryty. V knižní podobě, s 15 linoryty, vyšlo v nakladatelství F. Borového v dubnu téhož roku. V roce 1919 se také více začal věnovat knižní grafice. Spolupracoval s Bohuslavem Reynkem a Josefem Florianem. Jeho knižní obálky byly charakteristické linorytem, první vytvořil v roce 1918 k Neumannově sbírce Horký van. Do roku 1938 jich vyšlo na sto padesát. Téměř vždy pracoval s linoleem, i proto, že vyžaduje „jen velké formy, nedovoluje zabřednouti do podřadných ozdůbek a detailů“ (Mráz 1987: 96), požaduje to nejzákladnější a hrubší, působí elementárně, což odpovídalo podstatě moderního umění. Čapkova „obálkářská“ tvořivost se naplno rozběhla v roce 1920. Pro Karla Čapka navrhl linoryty na obálky her Loupežník a R. U. R., ke knihám Kritika slov a Francouzská poezie nové doby, pro sestru Helenu k vyprávění Malé děvče, pro S. K. Neumanna ke knize úvah Ať žije nový život, k básním J. Nemasty, F. Němce a H. Sonnenscheina, prózám F. Jammese, M. Pujmanové a J. Romainse atd. Každá jeho obálka byla tvarově a barevně jiná, vždy šlo o originál, který příznačným způsobem uváděl danou knihu.

V roce 1921 vydalo nakladatelství Aventinum hru bratří Čapku Ze života hmyzu s Josefovou obálkou. Vyšly i další knihy, na jejichž výtvarném zpracování se podílel: nejčastěji šlo o hry a novely jeho bratra Karla, ale vytvořil obálky i pro jiné autory Aventina. Od roku 1922 začaly v Čapkových knižních ilustracích převládat kresby nad linoryty. Kresby se lépe hodily k fejetonu, epické próze nebo divadelní hře. Byly jednoduché, základ tvořila kontura, prostý obrys, který však má u Čapka značnou rozmanitost: silný, rozpačitě tenký, dynamický, prudký, klidný, ostrý…

Čapkův příklon k tvorbě pro děti kolem roku 1928 je patrný i v jeho knižní grafice. V tomto období ilustruje nejčastěji knihy pro nejmenší čtenáře: např. Žabákova dobrodružství – K. Graham, Edudant a Francimor – K. Poláček, Kluci, hurá za ním!, Poplach v Kovářské uličce – V. Řezáč … I v těchto ilustracích je patrný čapkovský humor a hravost, rozpustilost a fantazie. Vtipnými kresbami doprovodil v letech 1928–32 také knihy Karla Čapka Zahradníkův rok (1929) a Minda čili O chovu psů (1930).

Za protifašistickou činnost byl v září 1939 zatčen a do roku 1945 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Tam také zemřel. Jeho symbolický hrob se nachází v Praze na Vyšehradském hřbitově.