Ján Bátorek

Obrazy Jána Bátorka, jejichž lokalizace do kysuckého sídliště, kde se v obklopení lesů střetává šedé nebe s šedí betonu, představuje životní podmínky variací jeho alter-ega – mutací brachiosaurů, iguanodonů a lidských superhrdinů. Ti v kulisách Jánova dětství a dospívání prožívají první lásky, rozčarování a idealizovanou touhu po svobodě. Během této cesty nevyhnutelně dojde ke střetu limitů předrevoluční estetiky se západní pop-kulturou, která však kromě ostrých barev a zveličených vlastností hrdinů přinese i trofeje v podobě řetězů, okovaných bot, ocvočkovaných obojků a handpoke tetování. Ostnaté atributy metal punkové subkultury rámují Jánovi obrazy i jeho osobní život. Sám je autorem domácích experimentálních nahrávek a zpěvákem kapely Pakosteň, se kterou v písni Čadca sugestivně chroptí: Na tele betónová perina, slzy vymačkám do vína, mrtvé psy už nenosím, telo zviera studina… Jano kromě vlastní existence ironizuje i slovenskou historii – Iguanodonovi, který se hrozivě tyčí v jednom z jeho nejnovějších obrazů, se na pnoucí hrudi skví vytetované jméno Elizabeth, což je dle jeho slov narážka na možné příbuzenství s Alžbětou Bátory, slavnou krvavou hraběnkou. Ne tolik humornou narážkou na reálie Jánovy rodné země je obraz Dedičstvo, kde na pozadí panelového domu z hustého trní vykukuje lebka, která svojí stylizací až příliš připomíná nejtemnější období slovenské moderní historie. Tento obraz je jedním z nejčerstvějších a vznikl během prezidentské předvolební skepse.