Hugo Demartini

Hugo Demartini

1931 – 2010

Hugo Demartini se vyučil kamenosochařem, v letech 1949-54 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Loudy. Od roku 1963 byl členem skupiny Křižovatka, dále Nové skupiny a sdružení Zaostalí. Poprvé samostatně vystavoval v Praze v roce 1966. Po listopadu 1989 byl roku 1990 jmenován docentem, pak profesorem na Akademii výtvarných umění.
Již na přelomu 50. a 60. let tvořil Demartini nezobrazující reliéfy, postavené na rytmizaci plochy. V pozdější tvorbě se jeho plastiky stávají kompozičně sevřenější, podřízené konstruktivnímu řádu. Výtvory z lesklého kovu odrážejí vnější děje a prostředí, které se tak stává součástí proměnlivého výtvarného projevu (Objekt, 1964; Relief, 1965). Těmito pracemi se Demartini zařadil do proudu českého sochařského konstruktivismu. Koncem 60. let převládají prostorové kompozice z kovových prutů (Demonstrace v prostoru, 1968). V 70. letech vzniklý cyklus Projekty představuje sochařské obrazy, položené na konstrukcích z geometrických těles. Cyklus Modely pak přináší transformaci výseku denní skutečnosti (především pomocí monochromatického podání) do nové výtvarné hodnoty, i když poněkud chladné. V další etapě tvorby (cyklus Města, 1984-85; cykly Bez názvu, po 1985) narušuje čistotu formy idea destrukce. Z jeho monumentální tvorby je třeba zmínit ocelovou vstupní bránu do zámku Trója v Praze.