H. R. Giger

H.R. Giger se narodil roku 1940 v malém švýcarském městě Chur do rodiny vyšší střední třídy. Jeho otec pracoval jako místní farmaceut. Od mládí fascinován vším temným, později nachází inspiraci v pracích Salvadora Dalího a Jean Cocteau. Po dokončení gymnázia začíná studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts. Roku 1966 poprvé vystavuje své perokresby a olejomalby. Tato výstava byla natolik úspěšná, že v několika letech zná jeho práce celý svět. Téhož roku se Giger seznamuje s herečkou Li Tober. Stěhují se do Curychu, kde Giger tvoří svá slavná díla Birth Machine, Astro-Eunuchs a Under the Earth. Roku 1970 opouští Li a stěhuje se ke své přítelkyni Evelyn . Tehdy zažívá poprvé jednu ze svých nočních můr, jež je stane impulsem k obrázkové knize Necronomicon. Přechází na techniku airbrush a jeho kresby a malby si pro svou tematiku vysloužily celosvětově přijímaný název „biomechanický surrealismus“. V sedmdesátých letech se osobně setkává s Dalím, dostává nabídku ke spolupráci na filmovém zpracování sci-fi Duna, pro které vytváří design a nábytek Harkonnen, který se začíná vyrábět později v osmdesátých letech a kupují si jej nejluxusnější restaurace. Na cestách v USA potkává svou ženu Miu Binzanigo. Necronomicon též uchvacuje amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro kterého Giger navrhuje Vetřelce, což mu v roce 1980 vynáší Oscara za nejlepší vizuální efekty. Rozvádí se s Miou, aby stále zůstali přáteli a Mia mu nadále pomáhá s jeho výstavami. Stále maluje, tvoří plastiky, točí filmy, píše filmy, navrhuje šperky, ilustruje, otevírá první tzv. Giger bar. V polovině 90. let kupuje středověký hrad ve švýcarském Gruyere, kde v roce 1998 otevírá své vlastní muzeum.
Giger vychází ze surrealismu, existencionalismu a postkatastrofické skepse, kterou přinesly obě světové války. Největší inspirace však nachází ve svých podivných nočních můrách, kterých se zbavuje tím, že se z nich „vymaluje“ ven. Typickými znaky jeho technokultury je brutalita, násilí, chaos, zoufalství, perverze, a také temná erotika. Do obrazů nasazuje torza, či jiné části lidských těl, obzvláště žen, které spojuje s chladnými fantaskními stroji ve zvláštní kombinace. Právě takový hybrid, mutant, jakýsi mechanický organismus, je Gigerem nazýván Biomechanoid. Autor při jejich tvorbě klade velký důraz na anatomickou a mechanickou funkčnost, až je z těchto tvorů cítit vůle k pohybu.