Eva Koťátková

Eva Koťátková

1982

Eva Koťátková je mladá umělkyně, která se již v roce 2007 stala laureátkou ceny Jindřicha Chalupeckého. Svým hravým, ale nikoliv povrchním způsobem zkoumá role a pozice člověka v sociálním systému a jeho osobním prostředí, v němž se každodenně pohybuje. Jakýmkoliv vychýlením z rovnovážného stavu se dává do pohybu série kauzalit, která se složitou cestou vrací do nové vyváženosti. Koťátková vidí v divákovi kamaráda, kterého zasvěcuje do svého pestrobarevného, ale přeci v něčem omezovaného světa. Pravidla, rituály, stereotyp nebo izolace brání upřímnému a otevřenému pohledu. Vzhledem k jejímu obecně přenositelnému tématu dětství, školy a skupinového chování je divák snadno vtažen do jejího světa a může se tak projektovat na její místo. Přes rozdílný charakter médií, která používá (kresba, performance, socha, instalace), je její dílo rozpoznatelné svou bezelstností a potlačovaným rošťáctvím.
Skrze rekonstrukci událostí se nesnaží prvořadně zkoumat médium nebo proměnu reality, ale změnu chování samotných aktérů. V akci Červený stůl (2006-7) měli malí účastníci dětské párty imitovat sami sebe v uměle vytvořené situaci co nejpodobnější té, která proběhla. Podobným způsobem je strukturovaný i projekt Cesta do školy, vystavený ve Špálově galerii v roce 2008. Původním záměrem Koťátkové bylo „jít znovu do školy" a trávit s dětmi jejich vyučování. Postupně se rozrostl v sérii paralelních témat, nosný princip zůstal ale zachován. Rozdíl mezi její přítomností a školáky byl v odlišných sociálních rolích. Koťátková proměnila výstavní prostor v budovu typu základní školy za socialistického režimu, její sochy (aktovka se dřeva, archiv na kresby, konstrukce na sezení rovně s rukama) rezonovaly s kresbami komiksového rázu. V jedné z akcí v Cestě do školy nechala žáky se spojit za ruce a obejmout školu, a podobný vzorec aplikovala na svoji Výtvarná výchova v Karlin studios (2008), v níž použila účastníky, diváky jako konstrukční princip. Umělkyně bývá často pouze jakousi režisérkou improvizačního divadla, která nastaví pravidla a čeká, jakým způsobem samotní herci dotvoří postavené základy. Podobně nezávislý, ale zároveň koncepční postup volí i při vzniku jejích soch a instalací. Nejpřímější a nejosobnější jsou její kresby.
Projekt, který vystavila na finálovém klání Chalupeckého Za, mezi, nad, pod, v (pokoji), (2007) ohledával a překračoval hranice jejího osobního prostoru a konvečního pohybování se v něm. Autorka se zavřela na několik dní ve svém bytě a zčásti až kovandovsky prostými akcemi jej postupně naplňovala novými funkcemi a významy.
V nejposlednějších pracích se věnuje otázkám povinnosti a trestu spojených s dětstvím. Série objektů Domácí vězení (2009) ilustruje pocity (nejenom) žáků sedících u stolu plných učebnic a toužebně pokukujících z okna na své kamarády... V galerii Arge Kunst v Bolzanu ve výstavě s názvem Diktát (2009) propojila její dosavadní „školní" projekty do jedné plynulé instalace. Koťátková vytváří umění prosycené energií, hravostí a nápady, svůj svět nabízí, otevírá, ale nevnucuje.

text: Markéta Kubačáková, 2009