Dita Pepe

1973

Od humanisticky orientované černobílé dokumentární fotografie (Lidé Hlučínska 90. let 20. století a snímky z ústavu pro mentálně postižené na Ostravici) se její zájem postupně přesunul k výrazně autobiograficky zaměřené inscenované fotografii. Často využívá postupů typických pro módní fotografii. Ve svých dvou nejznámějších souborech - Autoportréty se ženami a následném Autoportréty s muži – se stylizuje do vzhledu a výrazu podle životního stylu a sociálního postavení žen, se kterými se fotografuje. Tato její práce je podmanivou hrou na hledání identity a ztotožňování se s nejrůznějšími životními hodnotami. Jednou je babičkou čekající v nemocnici, jindy třeba striptýzovou tanečnicí, punkerkou, vypjatou intelektuálkou, děvčátkem s medvídkem nebo statnou ženou myslivce. Zaměřením na hledání sociálních rolí a užitím tradičně „ženských dovedností" při proměnách identity – převlékání, líčení, napodobování gest aj., může být její dílo interpretováno i v souvislosti s myšlenkami feminismu.

Za tyto snímky vyhrála cenu Kodak Nachwuchs Förder Preis za sérii „ Autoportréty" (2001), Cenu Jaromíra Funkeho (2004) a v roce 2003 získala s Petrem Hrubešem první místo na Czech Press Photo (kategorie „ Umění").

Živí se rovněž jako fotografka módy (většinou spolu s Petrem Hrubešem).

Dita Pepe (rozená Hornsteinerová) vyučuje fotografii na Střední umělecké škole v Ostravě, v letech 2004 – 2006 externě vyučovala na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.

text: Tomáš Pospěch