Břetislav Malý
1985
Obrazové objekty Břetislava Malého můžeme chápat jako heterotropní situace, v nichž je plocha obrazu – tradiční pole vizuálního zájmu – radikálně vychýlena ze své osy. Zrak pozorovatele nemůže ulpívat na povrchu obrazu, neboť zde žádná taková frontální plocha není. Přísné a zároveň subtilní ocelové konstrukce pevně svírají na sebe navrstvená plátna, která jsou propojená epoxidovou pryskyřicí do jediného kompozitního celku. Obrazové pole je zde sice zachované, ale zcela minimalizované a spíše tušené – z malířské plochy se divákovi ukazuje pouze profil přírodních pláten, jejichž struktura ostře kontrastuje s pevností ocelového rámu. Jelikož malířskou plochu nevidíme v míře, jak jsme zvyklí, máme možná pocit, že zde není ani obraz. Přestává ale obraz existovat ve chvíli, kdy je našim očím malířská plocha skrytá? Nebo můžeme obraz vytvořit i jako komplexní prostorovou situaci na pomezí obrazu a objektu, která na iluzivní efektní plochu může i rezignovat?
Břetislav Malý nás ujišťuje, že mu jde stále především o obraz. Proto volí v podstatě konvenční portrétní formáty a zachovává i všechny elementární formální aspekty malby včetně barvy a světla. Malířskou plochu sice nevidíme, přesto jsou jednotlivá plátna pojednaná grafitovým práškem, základním přírodním prvkem v barvě neutrální šedi a s výrazným kovovým leskem.
Malířskou plochu tedy Břetislav Malý činí pouze jednou z částí obrazového objektu a místo ní zvýznamňuje strukturální vztahy v obrazu. Ve snaze proniknout k materiálové podstatě obrazu provádí ostrou autopsii, během níž se mu otevírají nové možnosti vytváření obrazu bez závislosti na malířské ploše. Kompoziční malířská schémata, která fungují v klasické malbě jak iluzivní, tak i abstraktní, jsou v dílech Břetislava Malého konstruována v oproštěné, „čisté“ formě. Proces otevírání vnitřní struktury obrazu nakonec nabývá podoby plně trojrozměrných ocelových objektů, jakýchsi prostorových dialogů hutných homogenních struktur z navařovaných linií oceli, které v kontrastu se striktními pásovinami z téhož materiálu působí nečekaně měkce, jako by pozorovateli nepřístupnou plochu otevíraly.
Martina Mrázová
