Bohumír Matal

Bohumír Matal

1922 – 1988

Do uměleckého života se brněnský malíř Bohumír Matal (1922–1988) nesmazatelně zapsal již v polovině 40. let, kdy se přihlásil k teoretickým východiskům Skupiny 42 a stal se jejím nejmladším členem. Jako uzavřenou kapitolu za sebou nechal kresby v duchu imaginativního surrealismu, které posílal domů v dopisech z pracovních táborů v Německu, a ihned po návratu z internace se naplno vrhl do středu výtvarného dění. Roku 1945 se stal členem Umělecké besedy, SVU Aleš a Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Již o rok později jej Josef Šíma spolu s Paulem Eluardem vyzvali k účasti na výstavě nejvýznamnějších mladých umělců Československa Art Tchécoslovaque 1938–1946 v Galerii la Boëtie v Paříži. Na výstavě, jejíhož zahájení se zúčastnili i Louis Aragon, Tristan Tzara, Fernand Léger a další osobnosti pařížského kulturního života, byla vedle Matalových obrazů zařazena především díla umělců Skupiny 42, Skupiny Ra a skupiny Sedm v říjnu. V roce 1947 se teprve pětadvacetiletý Bohumír Matal, již tehdy neobyčejně zralý umělec, který se pod vlivem Pabla Picassa, Georgese Braquea a umění republikánského Španělska nebál ani monumentálních forem, dočkal první samostatné výstavy v brněnském Domě umění (doplněné plastikami Ladislava Zívra).

Politická situace v Československu po roce 1948 vývoj umělce se silnými morálními zásadami, vírou v humanitní ideály a svobodu tvůrčí činnosti značně zkomplikovala a Bohumír Matal z výstavního provozu na několik let nedobrovolně zmizel. Jeho další výstava v Kabinetu umění n. p. Kniha v Brně v roce 1955, na níž představil obrazy na pomezí abstrakce a deformované či jinak stylizované reality s tématy zátiší, kytic, portrétů žen se zrcadlem a cyklistů při závodech, vzbudila natolik negativní reakce v tisku, že musela být předčasně ukončena. Ještě o dva roky později stálo uspořádání Matalovy výstavy v Krajské galerii v Ostravě jejího ředitele místo. Jedním z posledních ostrůvků svobodné společnosti v Brně byla skupina přátel, intelektuálů a umělců, která se utvořila počátkem 50. let kolem Matalova ateliéru v ulici Česká. Z této společnosti pak roku 1957 vzešla tvůrčí skupina Brno 57, u jejíhož zrodu stál vedle Bohumíra Matala zejména Jánuš Kubíček, Vladislav Vaculka, Jan Novák, Ivan Ruller a teoretikové Petr Spielmann, Zdeněk Kudělka a Jaromír Zemina. Přestěhování na brněnský venkov počátkem 70. let sice Matalovi umožnilo klidnější a soustředěnější práci, před pozorností komunistických pohlavárů jej ale neuchránilo a v době tzv. normalizace se opět ocitl na indexu. Společnost přátel z ateliéru na ulici Česká ale Matala neopustila ani na mlýně v Prudké.

Proces abstrahování jevové podoby skutečnosti prostřednictvím dynamických, geometrizujících forem sevřených pevnou linií Bohumír Matal vystupňoval až ve stylizovanou, silně reduktivní tvarovou zkratku. V 60. letech se však od viditelné podoby světa zcela odpoutal a uchýlil se k organickým explozím barev a emailových struktur, v touze postihnout prostor „před" nebo „za" vizuálně postižitelnou skutečností, amorfní matérii světa (např. Prakrajina, Ikarův pád). Vlivem teoretických studií Jindřicha Chalupeckého a dalších impulzů si Matal zanedlouho uvědomil, že se z jeho obrazů vytratil člověk a stopa, která po něm v matérii světa zůstává. V roce 1968 Matal zavrhl princip řízené náhody a vrátil se k řádu, pevně vedené linii, geometrickým formám a promyšlené barevné skladbě, s jejichž pomocí včlenil lidskou postavu do svébytného světa obrazu (cyklus Přítomnost člověka, Ptačí herci, Pomníky).

 

autorka textu: Martina Šviková

foto: MuMB - sbírky