Alfons Maria Mucha

Alfons Maria Mucha

1860 – 1939

Alfons Maria Mucha, český malíř, grafik a návrhář, přední představitel secesního dekorativismu, se narodil 24. července 1860 v Ivančicích u Brna. Po předčasném ukončení středoškolských studií pracoval krátce jako písař u okresního soudu. V letech 1889-1880, poté, co nebyl přijat na Akademii výtvarných uměni v Praze, byl zaměstnán ve vídeňské malířské dílně divadelních dekorací Kautsky-Brioschi-Burghardt. V letech 1881-85 pracoval pro hraběte Khuen Belassi. Vyzdobil pro něj jídelní sál na zámku v Hrušovanech, vnitřní prostory zámku Gandegg, nedaleko italského Bolzana a vytvořil dekorace zámku Emmahof ve Vídni. Podporován hrabětem, studoval pak v období 1885-87 na mnichovské Akademii umění. V roce 1887 přesídlil do Paříže, kde nejprve rok pokračoval ve studiu na Akademii Julian v Paříži a od roku 1888 zde působil ve svobodném povolání. Pracoval jako ilustrátor pro pařížská nakladatelství a časopisy, navrhoval obálky, záhlaví, exlibris, etikety, viněty a také plakáty, vedl vlastní výtvarnou školu. V počátcích své vlastní malířské tvorby se zabýval malováním historických obrazů. Zlom u něj nastal až v devadesátých letech 19. století, kdy se začal projevovat jeho osobitý styl - nezaměnitelná linie kresby, která se stala samostatným dekorativním prvkem jeho výtvarných děl. V roce 1894 přijal zakázku na portrét herečky Sarah Bernhardtové. Jeho plakát měl obrovský úspěch a zajistil mu spolupráci na dalších 6 let. Pro divadlo Sarah Bernhardtové vytvořil mnoho dalších úspěšných plakátů (např. Dáma s kaméliemi, Lorenzaccio, Samaritánka, Médea). Maloval také plakáty pro Salon de Cents. Vytvořil řadu návrhů dekorační malby. V letech 1896-99 vzniklo panó Čtyři roční počasí, Čtvero umění, Květiny, Denní doby a Měsíce. Intenzivně se věnoval také užité grafice (grafické návrhy jídelních lístků, kalendářů, divadelních programů). Za vrchol jeho ornamentální tvorby je považována ilustrátorská práce na knize Otčenáš (1899). V roce 1897 úspěšně vystavoval v Praze, ale nedlouho poté se jeho ornamentalismus stal doma terčem kritiky. Odcestoval do Ameriky, kde se věnoval pedagogické činnosti a ideové malbě. Jako výsledek potřeby teoretického formulování zásad a metod tvorby vznikla pak dvě díla Documents décoratifs (1902) a Figures décoratives (1905), které dokládají Muchův vyhraněný zájem o umění jako prostředku estetické a etické výchovy. V roce 1899 byl pověřen Rakousko-Uherskou vládou k účasti na světové výstavě v Paříži (r. 1900), kde svá díla prezentoval hned na několika místech výstavního areálu. Za svou práci byl vyznamenán stříbrnou medailí a stužkou Čestné legie. Od roku 1904 působil střídavě v USA a ve Francii. V roce 1910 se vrátil do Čech. Podílel se na výzdobě Obecního domu (Primátorský salon) a je autorem návrhů poštovních známek pro nově vzniklý Československý stát. Pro jeho poslední tvůrčí období je charakteristický návrat k historické malbě. Výsledkem je dvacetidílný malířský cyklus Slovanská epopej, v němž se ideově vrátil k myšlenkám českého národního obrození a zobrazoval mýty a legendy slovanských národů. Cyklus slavnostně věnoval českému lidu v roce 1928. Po okupaci byl mezi prvními, kdo byl zatčen Gestapem. Byl sice záhy propuštěn ale jeho podlomené zdraví se začalo rychle zhoršovat. Zemřel v Praze na zápal plic 14. července 1939 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Alfons Mucha se stal nejvýznamnější malířskou osobností evropské secese. Jeho tvorba je pro secesní umění tak příznačná, že okolo roku 1900 se jí v Paříži začalo říkat Le styl Mucha a přiřadila jej k významným tvůrcům nového výtvarného a do jisté míry i životního stylu devadesátých let 19. století.