177228_big

Jan Zrzavý Božská hra Lenka Bydžovská, Vojtěch Lahoda, Zuzana Novotná, Karel Srp

Jan Zrzavý (1890–1977) patří k nejdůležitějším osobnostem českého umění 20. století. Obrovský umělecký odkaz, jejž Zrzavý zanechal, lze pojmout nejrůznějšími způsoby. Byl členem důležitých uměleckých skupin a uměleckých spolků, vnitřní osudy jeho práce se ale odehrávaly mimo ně; jeho práci nelze členit ani podle životních událostí, ani podle míst, která na něj zapůsobila a podstatně usměrnila jeho projev. Mnohem přijatelnější je soustředit se na sledování provázaných a proplétajících se témat, k nimž se dlouhodobě přibližoval, nebo k nimž se naopak po mnoha desetiletích navracel, když se domníval, že našel ten nejvhodnější způsob jejich vyjádření.

Rozvrstvení monografie vyplývá proto z charakteru Zrzavého práce a sleduje nosné oblasti jeho zájmu: Téma tváře, jímž se Zrzavý zabýval na raných i na pozdních Vlastních podobiznách. Tvář pro něj znamenala setkání se sebou samým, s někým blízkým nebo s někým, komu by chtěl být nablízku, ať to byl Kristus nebo Julius Zeyer. Melancholii, již Zrzavý v sobě velmi záhy rozpoznal jako ústřední životní pocit. Často bývá pod pojem melancholie shrnována celá Zrzavého tvorba. Podobenství zobecněné do známých námětů, týkajících se pokory, pomoci bližnímu a milosti. Zrzavý se však pohyboval od samého počátku ve významových polaritách. Současně se ztišením a meditací se v jeho práci projevovala i opačná poloha, vyjevující uvolněnou sexualitu, pud smrti a nevázanou rozkoš. Z výtvarných vzorů nelze opomenout autorův osobní kult Leonarda. Zrzavý měl silný vztah k literatuře. Měl vyhraněný smysl pro postižení příběhů, jejichž vnitřní rozměr dokázal ve svých kresbách zachytit.

Zrzavého práce se od samého počátku rozvíjela ve dvou liniích – figurální a krajinářské, které se vzájemně příliš neprolínají. Do svých krajin jen výjimečně zapojoval postavu. Šlo mu především o místa, jejichž rozmanitý charakter ho oslovoval. V závěru svého dlouhého, umělecky neobyčejně plodného života se tudíž Zrzavý vrátil k vlastním počátkům evropského umění (Řecko), k nimž se odvolávali všichni jeho oblíbení autoři. Tato práce traktovaná do kratších textů podává plastickou podobiznu Jana Zrzavého, prostou zjednodušení, kniha je klíčem k pochopení jeho díla i duše.

Vydavatel: Arbor Vitae
Formát: 205 × 300 mm
Rok vydání: 2012
Místo vydání: Praha
Počet stran: 336
Jazyk: cz

1 490