Prostor - hmota - světlo

Václav Boštík a Michal Ranný

24/01/2014–09/03/2014

Výstava nazvaná podle obrazu Václava Boštíka z roku 1958 Prostor, hmota, světlo představuje obrazy a kresby dvou mimořádných českých výtvarníků. Tři pojmy, stojící v názvu vedle sebe jsou východiskem tvorby obou autorů. Cílem je pak touha po jednotě o spojení této trojice v jeden nedělitelný a nerozlučitelný celek. 

Michal Ranný studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Františka Jiroudka. Mezi jeho spolužáky patřili Ivan Ouhel nebo František Hodonský. Tam se také seznámil s Jiřím Johnem, který zásadním způsobem ovlivnil jeho tvorbu a díky Johnovi se pak spřátelil i s Adrienou Šimotovou a Václavem Boštíkem. Michal Ranný si kladl stejné otázky jako o víc jak jednu generaci starší Václav Boštík. Především šlo o otázku po podstatě a pravdě umělecké tvorby.

Raného obrazy a především kresby mají svůj pevný bod v krajině a zemi. Proto má hmota v Ranného tvorbě tak důležitou roli. Jeho dílům dominuje kámen, skála nebo pro něj tak typický prvek, který nazýval „tvar“. Světlo pak naplňuje hmotné znaky významem – podobně jako u Josefa Šímy je to světlo metafyzické.

Oba autoři měli vzor právě v Šímovi a jeho vizi jednotného světa, v němž jednota všech věcí je jednotou hmoty, jejímž nejsubtilnějším projevem je světlo – světlo nikoliv jako záhadné fluidum osvětlující předměty, nýbrž jako síla tvořící existenci předmětů.

Boštík však přiřknul světlu ještě další rovinu – transcendentální přesah, který v Šímově díle nenalézáme. „Mluvím-li o světle, pak nemám na mysli světlo fyzikální, tak jak ho známe, ale jakési světlo, daleko jasnější“. Boštík dále vysvětluje: „Šíma chápal hmotu jako základní a světlo jako její projev, kdežto já beru světlo jako to základní a hmotu jen jako jakýsi druh odpadu světla.“

V jedné poznámce z osmdesátých let si Boštík zapsal: „Mluvíme o hmotě, o prostoru, o čase. Mluvíme o nich, jako kdyby to byly tři naprosto samostatné, různé skutečnosti. Ale tato trojice je jeden celek, jednota. Hmota neexistuje a nemůže existovat mimo prostor a čas, podobně jako prostor nemůže být bez hmoty a mimo čas, a konečně čas, trvání, bez hmoty v prostoru je nesmysl a nemožnost. Takže to, co nazýváme časem, prostorem a hmotou jsou vlastně jen tři tváře jedné a jediné skutečnosti."

Michal Ranný si roce 1977 poznamenal „malovat obraz nebo spíš kresbu jak prší nebo padá sníh, plynutí vody – prostor“ nebo jinde „světlo, prostor, šíře, svoboda“. Tyto poznámky svědčí o tom, že Michal Ranný nebyl autorem, který by svůj přístup k umění formuloval do složitých intelektuálních koncepcí. Jeho inteligence a výtvarná intuice v kombinaci s mimořádnou schopností abstrakce z něj ovšem činí jednoho z nejosobitějších umělců své generace.

Pictures from exhibition