PARALLELS

Dvě dvojice umělců, na nichž je možné pozorovat vývoj, který se odehrál v počátcích českého moderního umění – v grafice a ve fotografii. T. F. Šimon a D.J. Růžička byli „otci zakladateli“ grafiky, respektive fotografie jako samostatných uměleckých oborů. Byli hlavními aktéry přerodu, který představoval proměnu od reprodukční, rozmnožovací techniky v umění, a to nejen v českém kontextu.
Cyril Bouda a Jan Lauschmann pak byli jejich žáky a pokračovateli. Následovali je v práci jak umělecké, tak i teoretické a pedagogické a dokonce se se svými učiteli propojili i příbuzensky.

T. F. Šimon (1877-1942) je právem považován za jednu z největších osobností české grafiky. Studoval malbu na Akademii v ateliéru M. Pirnera. V té době zde neexistovala žádná speciální třída s výukou grafických technik, pouze prof. Julius Mařák experimentoval pro své potěšení s leptem a litografií. Za malířskou tvorbu získal Šimon dvakrát po sobě stipendium, které uhradilo jeho cesty do Itálie, Paříže a Londýna. Během desetiletého pobytu v Paříži pracoval na zdokonalení v grafických technikách. Zaměřil se zejména na zrnkový lept - akvatintu, kterou kombinoval s měkkým krytem a suchou jehlou.
V roce 1917 založil za přispění Maxe Švabinského specializované sdružení českých umělců - grafiků Hollar, stal se jeho prvním předsedou, mezi zakládající členy patřili např. F. Bílek, J. Konůpek nebo V. Stretti. V roce 1928 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění a převzal grafickou speciálku po M. Švabinském, který ji v roce 1910 zakládal. Jeho ateliérem prošlo více než padesát žáků.
Tvorba a pedagogické působení T. F. Šimona posunuli zasadním způsobem grafiku od pouhé tiskařiny v umělecký obor, který se dále rozvíjel v generacích jeho žáků a následovníků

Po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v ateliéru Františka Kysely nastoupil Cyril Bouda (1901-1984) na tři roky na Akademii do zmíněné grafické speciálky M. Švabinského. Zde se mohl naplno uplatnit jeho umělecký talent ve volné tvorbě a to jak grafické, tak i malířské V roce 1927 se stal členem SČUG Hollar, s nímž od té doby pravidelně vystavoval a od roku 1929 byl asistentem T. F. Šimona na Akademii výtvarných umění, kde působil do roku 1935.
Oženil se s Šimonovou dcerou Evou a měl s ní syna Jiřího, který se později stal také grafikem.

Bouda ilustroval a graficky upravil celkem 589 knih pro děti i pro dospělé, mezi nejznámější patří jeho ilustrace pro Erbenovu Kytici, Máchův Máj či Andersenovy Pohádky. Navrhl přibližně dvacet plakátů a namaloval přes tři sta padesát olejů a temper. Vytvořil přes 250 ex libris a navrhl přes padesát známek.

Druhá část výstavy představuje podobnou paralelu další dvojice umělců – fotografů.
D. J. Růžička (1870-1960) přispěl rozhodujícím způsobem ke vzniku fotografie jako samostatného uměleckého oboru. Žil od ranného dětství v USA a fotografovat začal jako amatér v roce 1904, od roku 1911 pak už vystavoval po celém světě. V roce 1921 se vrátil na čas zpět do Československa a přivezl s sebou své snímky, které jsou na svou dobu unikátní svým moderním výrazem. Jeho příjezd tak způsobil jako zjevení pro mladé zapálené fotografy, mezi nimiž byl Jiří Jeníček, Jaromír Funke nebo Jan Lauschmann. Jeho krédo bylo dosáhnout uměleckosti obrazu ryzími fotografickými prostředky. V roce 1925 uspořádal v Praze výstavu, která se stala manifestem čisté fotografie.

Jan Lauschmann (1901-1991) vstoupil do oblasti tvůrčí fotografie počátkem 20. let a byl horlivým zastáncem D. J. Růžičky, dokonce tak horlivým, že se s ním prostřednictvím jeho neteře dostal do příbuzenského vztahu. Bojoval podle jeho vzoru o čistotu fotografie. Byl nesmírně pracovitý a zapálený – psal články do Fotografického obzoru, zasedal v porotách fotografických salonů, obesílal výstavy, získával ceny a uznání. Jenom v rozmezí let 1923 až 1939 se zúčastnil čtyřiasedmdesáti výstav a publikoval třicet teoretických statí. Koncem 30. let jeho tvůrčí období končí – stal se technickým ředitelem továrny na fotografické papíry Neobrom, a tak místo fotografií vytváří odborné studie, protokoly výzkumů, oponentury. Od roku 1949 působil jako řádný profesor fotografie na vysokých školách v Praze, Brně a Pardubicích.