Frantisek Tichy, Jan Zrzavy

Dvě velké osobnosti českého výtvarného umění, generační vrstevníci, jejichž tvorba šla vždy svou vlastní cestou. Oba výtvarníci patří ke generaci 20. let – k umělcům, kteří své mládí prožívali v době první světové války. K jejich generačním kolegům patřili Josef Šíma, František Muzika nebo literáti Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, František Halas a další.

František Tichý (1896 – 1961) studoval na Akademii výtvarných umělců (1917-1923), kam se dostal na doporučení Maxe Švabinského. Prošel několika ateliéry, ale jeho výtvarný projev byl natolik solitérní, že si s ním nikdo z profesorů nevěděl rady a nakonec z akademie odešel ještě před absolutoriem.

V roce 1930 odcestoval do Paříže, kde od roku 1934 až do návratu do Prahy v srpnu roku 1935 bydlel na Montparnasse v těsné blízkosti Jana Zrzavého a Bohuslava Martinů.

Umělecky debutoval na výstavě Umělecké Besedy v roce 1932 a stal se jejím členem.

V roce 1936 vystavoval společně s Janem Zrzavým, Rudolfem Kremličkou, Josefem Čapkem nebo Josefem Šímou na členské výstavě v Obecním domě. Tichému byla dokonce při této příležitosti jako vůbec prvnímu vystavujícímu udělena cena Umělecké besedy za obraz Bílí černoši. Přesto se ještě téhož roku s Uměleckou besedou rozešel a nadále vystavoval už jen se Spolkem výtvarných umělců Mánes.

František Tichý se grafické tvorbě věnoval systematicky v letech 1938 až 1957. Grafika je podstatnou částí Tichého tvorby – vytvořil přes tři sta grafických listů – především technikou suché jehly a leptu. Od konce 40. let se pro něj stala grafika jediným zdrojem obživy.

Jan Zrzavý (1890 – 1977)se učil soukromě malovat u K. Reisnera, V. Županského a Františka Ženíška. V letech 1907 až 1909 studoval na UMPRUM v oddělení prof. Dítěte.  Po vyloučení ze studia mu nastala „přetěžká léta života v trápení a ponížení", kdy se svými obrazy sklízel „jen posměch nebo hněv a zdůraznil, že mimo spolužáka Jana Čejky a později malíře Adolfa Gartnera nikdo jej tehdy nebral vážně.

V roce 1910 bylo založeno Umělecké sdružení Sursum, jehož byl zakládajícím členem. Od roku 1912 byl členem SUV Mánes. V roce 1918 se účastnil první výstavy Tvrdošíjných a uspořádal svou první samostatnou výstavu v pražském Topičově salonu. V roce 1923 vystupuje z SVU Mánes a stává se členem Umělecké Besedy.

Grafická tvorba zůstala v tvorbě Jana Zrzavého dlouhou dobu stranou. Snad k tomu přispěl sám autor, protože pokládal práci tohoto druhu za příležitostnou a svá grafická díla jen vzácně zařadil do souboru svých výstav. Teprve na jeho výstavě „Nové obrazy a grafika" uspořádané v roce 1974, se na veřejnosti objevil uzavřený soubor jeho 25 listů, jenž představuje polovinu jeho grafického díla.

Na vznik prvních grafických prací Jana Zrzavého měl zásluhu především rytec a malíř Josef Váchal. První grafiky vytvořil Zrzavý přímo u Váchala v jeho grafické dílně.

Vliv tvůrčího prostředí skupiny Sursum i důsledky prvních podnětů Bohumila Kubišty ukazuje vystavený dřevoryt „Kázání květinám", který otiskl Emil Pacovský v I. svazku časopisu Veraikon roku 1913. Z tohoto díla je znát, že Jan Zrzavý získal i poučení o vlastním technickém provedení díla a vstoupil tak do dějin naší moderní grafiky.

Zrzavý pochopil z grafických technik především výtvarné možnosti litografie a zachycen v pevném bodě o svoji obrazovou předlohu, dovedl vytvořit dílo výtvarně svébytné, které ukazuje, že i v grafice se stal Jan Zrzavý tvůrcem konstantních uměleckých hodnot.