Východisko pro Chlupáce tvorí kubismus typu Henry Lanrense. Stylisace forem však brzo cíli k ...
Více »
Východisko pro Chlupáce tvorí kubismus typu Henry Lanrense. Stylisace forem však brzo cíli k architektonické uzavrenosti pri cemž pudorys této stavby bude vždy ovládán pravidly racionelní discipliny, ale svou konecnou podobu produševní sensibilitou, jež je spíše fragilní než rafinovaná a k tomu tím více odzbrojující zpusobem jak je povrch kame ne ovládán. Kámen je pro Chlupáce typickým materiálem. On myslí v tomto materiálu, ale ohled na nej neznamená, že by mu podlehl. Opracovává ho se suverenitou avšak záro ven s respektem, nikdy neotvírá zcela blok kamene, vždy vyzdvihuje jeho plet a prirozenost.
Je tu vždy smysl pro míru, úmernost, je tu rozvaha, neprecenování vlastní síly a pri tom jako málokterí representanti ceského socharství má smysl pro merítko monumentality. Proto k jeho nejpresvedcivejším dílum patrí také skulptury, jež vznikly na symposiích a jejich témer románské tíže tektoniky nežnému detailu nic neodpírá.
Ludmila Vachtová
ve vídenském katalogu výstavy v roce 1965
Chlupácuv dar plastického myšlení využívá trvalého napetí mezi podílem smyslových a rozumových složek pri procesu vzniku sochy. Každá ponechává základní podobu archaického znaku. Odpovídá to socharovu zámyslu, aby si výsledky trpelivé modelace podržely nenápadnost a divák mohl setrvat v dojmu, jako by se na podobe plas tiky rozhodujícím zpusobem zúcastnila sama príroda a je jí živly.
Dr. Jirí Šetiík
z rukopisu Cesty po atelierech 1977-87
