galerie,obrazy,umění

Ivan Ouhel se narodil 18. února 1945 v Ostravě, v letech 1968-1974 studoval na Akademii ...

Více o autorovi »

Ivan Ouhel se narodil 18. února 1945 v Ostravě, v letech 1968-1974 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Karla Součka. Od roku 1988 je členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Ouhelova tvorba je zastoupena v Národní galerii v Praze, Českém muzeu výtvarných umění v Praze, Galerii hlavního města Prahy a dalších sbírkách ve státních galeriích v Chebu, Lounech, Karlových Varech, Liberci, Roudnici nad Labem atd. Je rovněž zastoupena v soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Ivan Ouhel vystavuje od roku 1975. V letech 1977 a 1978 se zúčastnil Konfrontací ve výstavních prostorech ústavů ČSAV. Další důležité samostatné výstavy: Divadlo v Nerudovce (1979), Opatov (1987), Galerie umění v Karlových Varech (1986 a 1989), Dům umění v Opavě (1991), Strahovský klášter (1993), San Salvatore al Monte (s M.Rosellim) ve Florencii (1995), Galerie Synagoga v Hranicích a Galerie umění ve Zlíně (1996). Jako člen 12/15 se zúčastňuje skupinových výstav domácích i zahraničních.Ouhelova tvorba je výlučně určena možnostmi malířského gesta, i když významnou roli sehrál v jejích počátcích objekt nebo obrazová instalace v prostoru. Dominantní je ale stále gesto malby odrážející se specifickým způsobem od vjemu, který má u umělce často podobu přetvořeného reálného fragmentu, uvízlého někde ve vizuální paměti. Jestliže na počátku jeho tvorby hrálo roli hledání znaku pro krajinu, podobně jako tomu bylo třeba u Ranného či Hodonského, v zatím poslední fázi je jejím cílem ustavování vztahů mezi obrazovými komponentami. Každý obraz si je znovu ustavuje, a proto si každý uchovává specifický neklid.

Tvorba posledních let se tak stává velkolepým řetězcem neustále otevíraných otázek po možnostech obrazu, sycených zároveň vlastní sebeprojekcí. Na druhé straně v ní ale objevuje i zvláštní harmonisační úsilí jdoucí po skrytých "kostrách tvarů", vznikajících jako jakési obrazové šifry, "holé věty" příběhů se symbolickými významy a vztahy, jež v českém umění opět měly svoje specifické postavení, jako třeba u Kupky nebo Šímy. Kruh nebo krystal jako definice nebo rodící se pratvary tu jsou základními znaky, tvary počátku a dalších zrodů, ale zároveň vytvářejí Ouhelovu neklidu protilehlá klidová, meditační místa. Obraz je u něj vlastně proměnou odehrávající se v čase. Každý obraz je "teď" nebo jak říká Lyotard, "chce být událostí, okamžikem, který se děje".

 

 

Zavřít text »