galerie,obrazy,umění

Významná osobnost nejstarší tvůrčí generace. Narodil se v roce 1926 ve Zvoleně. Po ...

Více o autorovi »

Významná osobnost nejstarší tvůrčí generace. Narodil se v roce 1926 ve Zvoleně. Po absolvování pražské Vysoké školy umělecko-průmyslové u profesora E. Filly se soustavně zabýval malbou v zátiších, která přecházela do nepředmětné barevné kompozice. V roce 1964 vytvořil sérii černobílých kreseb na principu vodorovného řazení. Když vystřídal pero úlomkem dýhy, rostla z mnoha dotyků prostorová struktura bodů a krátkých čar. V průběhu práce v rychlém rytmu svou kresbu slyšel. Odtud byl krok k objevu, který předurčil jeho příští uměleckou dráhu a zajistil mu originalitu. Nahrávkou na magnetofonový pásek pořídil přesný akustický záznam vzniku kresby. Od roku 1965 se začal zabývat vztahem kresba - zvuk. V následujícím roce poprvé vystavil akustické kresby spolu s jejich magnetofonovou nahrávkou. Tyto Nové kresby jej uvedly do souvislosti s proudem Nové hudby. Následovaly velké kresby a obrazy jako záznamy pohybu ruky. Další konsekvencí byly kresby mechanicko - akustické, v nichž jako kreslících nástrojů užil zvučících mechanismů. Od roku 1967 vznikala nová obsáhlá série pod společným názvem půdorysné partitury, v nichž má kresba kompoziční osnovu jako projekce rozprostřeného zvuku. V roce 1970 Grygar uskutečnil v pražské Alšově síni akci nazvanou „Audiovizuální vztahy“ při níž realizoval akustickou kresbu a provedl jako neopakovatelnou událost hmatovou kresbu, do níž autor vstupuje jako fyzická osoba, uskutečňující kresbu prsty bez kontroly zrakem. Podobné akce pak proběhly v Brně (1968, 1973 včetně Pocty magii), Lodži (1974), Praze (1985) a na festivalu v Gentu (1986). Všechny své kresby a obrazy až do současnosti koncipuje Grygar jako partitury na různém principu (např. barevné, v nichž předepisuje obsazení hudebníků a zvukových zdrojů, architektonické, 12. horizontů apod.). Některé partitury realizoval Erhard Karkoschka (1970 s Ensemble Neue Musik der Stuttgarter Hochschule, ve studiu pro elektronickou hudbu Santa Clara v Kalifornii, jako computerovou hudbu v MBS Stockholm), J. I. Bosseur (Atelier Brusel) a česká skupina Agon (Dortmund a Praha, 1992 - 1995). Podnětem ke zvukové interpretaci byly také zvukoplastické kresby, jimiž se Grygar zabýval roku 1972. Od roku 1976 vystřídal tento systém rytmizovaného čtverečkového rastru principem lineárním v kresbách, rovněž akusticky interpretovatelných. Kresby velkých formátů označované jako prostorové partitury, mají protějšek v Bílých obrazech (1980). V roce 1986 se Grygar účastnil mezinárodní akce Chambres d´Amis v Gentu. Poslední fázi jeho tvorby představují Černé obrazy na principu černých ploch a barevných linií, kde dominující úlohu hraje fixované světlo. Akustické kresby Milana Grygara vydal Supraphon na dvou gramofonových deskách v letech 1969 a 1976. Při prezentaci Grygarovy volné tvorby se poněkud zapomíná na jeho výrazný přínos českému grafickému designu, který je znám především odborníkům. (Odborná spolupráce na výstavě P. Bregantová, produkce T. Fassati)Zavřít text »